SPOLEâNOST PRO Í ENÍ VLÁMSKÉ A NIZOZEMSKÉ KULTURY VERENIGING VOOR VLAAMSE EN NEDERLANDSE CULTUUR NE-BE

Transcriptie

1 SPOLEâNOST PRO Í ENÍ VLÁMSKÉ A NIZOZEMSKÉ KULTURY VERENIGING VOOR VLAAMSE EN NEDERLANDSE CULTUUR NE-BE roãník/jaargang: V. ãíslo/nummer: 2 rok/jaar: 2004

2 Léto 2004 Vydává: NE-BE Spoleãnost pro ífiení nizozemské a vlámské kultury Radho Èská Praha 3 âeská Republika Bankovní spojení: Komerãní banka, Praha 2 ãíslo úãtu: /0100 V bor: Petra Schürová Jana Pellarová Veronika Havlíková Eva Giese Jana âervenková Zuzana Vittvarová Lenka Strnadová Ruben Pellar Pfiedsedkynû: Petra Schürová (schurova@c-box.cz, tel/fax: ) Místopfiedsedkynû: Veronika Havlíková (veronika.havlikova@quick.cz, tel.: , mobil: ) Jana Pellarová (pellar@post.cz, tel.: , mobil: ) Pokladník: Eva Giese (eva.giese@volny.cz, tel.: ) Redakce bulletinu: Lenka Strnadová (lstrnadova@volny.cz, mobil: ) Jana âervenková (jana.cervenkova@worldonline.cz, tel.: ) Jesse Ultzen (jesse@iol.cz) Knihovna: Nizozemské velvyslanectví, Gotthardská 6, Praha 6 1. a 3. úter v mûsíci od do 16.00, (kromû ãervence a srpna a nizozemsk ch svátkû) Kontakt: ota.sedlacek@volny.cz nebo o136@volny.cz Ruben Pellar (rpellar@pha.inecnet.cz, tel: ) Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

3 Léto 2004 SLOVO ÚVODEM Milí pfiátelé NE-BE, Letní vydání na eho bulletinu pfiichází s pfiáním hezk ch prázdnin a dovolené. Doufáme, Ïe Vám obsah nového ãísla zpfiíjemní chvíle odpoãinku. ProtoÏe k létu patfií cestování, zamûfiili jsme se tentokrát zejména na rubriku Na cestách, ve které najdete reportáï nizozemského pfiekladatele Keese Merckse o jeho v pravû po stopách Bohumila Hrabala ve mûstû Nymburku. Pfiiná íme Vám dal- í ze série ãlánkû obdivovatelky a znalkynû nizozemského malífiství Zuzany Vittvarové o setkání s dílem mistra Rembrandta a jeho ÏákÛ ve vídeàské Albertinû (a je tû nûco navíc). Jak se bûhem letních prázdnin tráví vánoce se doãtete v pokraãování loàské reportáïe z Jihoafrické republiky, kam se autorka Hanny Visser vypravila jiï podruhé. V nakladatelství Triáda vychází Deník Anne Frankové s nûkolika dosud neuvefiejnûn mi dodatky a pasáïemi. Letos v srpnu uplynulo edesát let od odvleãení osazenstva zadního domu" gestapem. V ãervnu by se autorka proslulé knihy pfielo- Ïené do mnoha jazykû doïila 75. let. Ukázky z ãeského pfiekladu vydáváme v rubrice Nové pfieklady a knihy. Ve spolupráci s nizozemsk m velvyslanectvím chystáme na podzim setkání s úspû nou nizozemskou spisovatelkou Margriet de Moor, jejíï knihy edá, bílá, modrá ãi Kreutzerova sonáta vy ly v ãeském pfiekladu a jistû neunikly ani Va í pozornosti. Jako dal í událost leto ního podzimu plánujeme pfiedná ku zamûfienou opût na nûkteré z témat nizozemského v tvarného umûní. Pfiesné informace naleznete na rozesílan ch pozvánkách. Tû íme na Va e pfiíspûvky z kulturního a spoleãenského Ïivota, na zajímavá setkání i na Va e námûty a komentáfie. Hodnû slunce po cel zbytek léta Vám pfieje Lenka Strnadová INFORMACE PRO âleny NE-BE Internetové stránky knihovny: Stránky sestavila a spravuje Andrea Havlíãková. Adresa: Nizozemské velvyslanectví, Gotthardská 6, Praha 6 Dotazy: Ruben Pellar (rpellar@pha.inecnet.cz, tel: ) Andrea Havlíãková (Andrea.Havlickova@glatzova.com) Jaroslav Hutka koncertuje opût od záfií. Program a informace najdete na adrese: Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

4 Léto 2004 CO SE CHYSTÁ? PODZIM 2004 NÁV TùVA NIZOZEMSKÉ SPISOVATELKY MARGRIET DE MOOR V PRAZE. VLÁMSK KULTURNÍ P ÍNOS V âeské REPUBLICE: âervenec - ZÁ Í 2004 V STAVY: Most - dûkansk chrám Nanebevzetí Panny Marie - suterénní v stavní sál Od 13. ãervence do 30. záfií 2004 AGNES MAES (Deinze) From Le Ballet mécanique to Le Ballet des cellules Ctihodné malífiství. Pfiehled dlouhého hledání siln ch osobních proïitkû prostfiednictvím jazyka forem geometrick ch barevn ch ploch a prostorov ch perspektiv v jejich vzájemném napûtí. Slavkov u Brna - Historické muzeum (Zámek) Od 23. ãervna do 30. záfií 2004 BRÉNINE (Turnhout) Boek-delen - KniÏní díly Projekt na cel rok: Ïivotní pfiíbûhy obyãejn ch lidí ze Slavkova, Lommelu a Delfzijlu sebrané do knihy a opatfiené osobním kniïním pfiebalem. A rovnûï fiada siluet tûchto lidí, skr vající a pfiece ú- derné. Dojemná v stava. KONCERTY: Úter 20. ãervence 2004, 19 hod., Olomouc - Jezuitsk Konvent Canta ludens (Gent/Drongen) pod vedením Filipa Martense S díly následujících autorû: Jozef Van Nuffel, Kurt Bikkembergs, Vic Nees, Arthur Meulemans. Dále populární jazzové a popové melodie Burta Bacharacha, Freddieho Mercuryho a Johna Lennona/Paula Mc Cartneyho. Pátek 23. ãervence 2004, Petrovice ( umava) Canta ludens (Gent/Drongen) pod vedením Filipa Martense Sobota 31. ãervence, hod., Praha - Kostel Sv. imona a Judy Currende (Brussel) a In Stil Moderno (Nizozemsko) pod vedením Erika Van Nevela Poklady z archívû z KromûfiíÏe díla P.J. Vejvanovského, H. I. F. Bibera, J. H. Schmelzera a A. Bertaliho. âtvrtek 21. fiíjna 2004, 20 hod., Brno - Konvent Milosrdn ch Bratfií Jos Van Immerseel, clavicembalo Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

5 Léto 2004 TISKOVINY A âasopisy ONS ERFDEEL - XLVI ãerven Nederlandse en Vlaamse kunst in Oost-Europa, door Gary Schwartz: Rusland; Roemenië; Tsjechië; Polen - Het Europese project: van de regen in de drup?, door Guy Janssens: Een ontwerp van grondwet; Opstand; Nederland en België - verder uit elkaar; Nederland - Europees gidsland? Europa als boeman - De grote neutralisering van het Belgische federalisme, door Wilfried Dewachter: Voordelen van het federalisme; Nadelen van het federalisme; Constructiefouten; Manipulatie van de verkiezingen - Een venster op Rusland, door Jan van Hove: Een ambitieus museumproject- het Nederlandse filiaal van de Hermitage van Sint-Petersburg aan de Amstel - De deemstering van de literaire kritiek, door Frank Hellemans - Wij leggen de eerste steen, in goed cement, Het Nederlandse literatuuronderwijs en het leesdossier, door Wam de Moor ORDE VAN DEN PRINCE - kvûten, ãerven Een Vlaams Cultureel Kwartier in Nijmegen -Taalpurisme of taalpuree - West-Vlaamst etymologisch woordenboek - Neerlandistiek, Projecten van gewesten en afdelingen - Nieuws uit Zuid-Afrika - Vijf jaar Willem Elsshot Genootschap - Nederlands-Indische literatuur of lireratuur uit Nederlands Indië AHOJ (Vereniging Vrienden Nederland-Tsjechië en Slowakije) - kvûten Het feest ter ere van het twintig jarige bestaan van de vereniging op 12 juni 2004 in hotel Bijhorst te Wassenaar - Nieuws van de stedenbanden - Van en over Tsjechië en Slowakije, uit de knipselmap: Praag: de CowParade komt eraan! 59e Folklorefestival in StráÏnice - Eerbetoon aan Dvofiák Zpracovala Jana âervenková KULTURNÍ UDÁLOSTI NIZOZEMSKÝ KONCERT V RUDOLFINU Leto ní PraÏské jaro pfiedvedlo svou orchestrální fiadu pfieváïnû v Obecním domû, a tak byl pfiedcházející dubnov koncert nizozemského symfonického orchestru Bellitoni v akusticky i vizuálnû pfiíjemnûj ím praïském Rudolfinu vítanou zmûnou. Díky aktivním propagátorûm se u nás neznámé tûleso doãkalo pomûrnû slu ného poãtu posluchaãû. Také program veãera byl jistou v zvou, kdyï po pfiedehfie k Verdiho Aidû následoval První violoncellov koncert od D. ostakoviãe, skvûle proveden sólistou Godfriedem Hoogeveenem, koncertním mistrem královského Concertgebouw Orchestra. Posluchaãsky nároãné dílo vystfiídaly klidnûj í tóny Brucknerovy âtvrté symfonie (Romantické). Rumunsk dirigent Alexandru Lascae dovedl orchestr k bravurnímu v konu. Jak tomu nezfiídka b vá, i tentokrát bylo zajímavé sledovat emocionálnû spí e rezervované provedení i atmosféru koncertu, tak odli - né od vá niv ch vystoupení nûkter ch stfiedoevropsk ch orchestrû. Eva Giese Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

6 Léto 2004 Haló v ichni,... jak urãitû víte, pfiistupuje 1. kvûtna 2004 k Evropské u- nii deset nov ch státû, mezi nimi také âeská republika. Rádio 1 pfiiná í v souvislosti s roz ífiením celou fiadu speciálních pofiadû, rozhovorû a reportáïí. Vyvrcholením v ech pfiíprav kolem roz ífiení v ak bude Ïivé vysílání z Prahy, které probûhne v pátek 30. dubna od 11 do 13 hodin. Ohlednû Ïivého vysílání mám na vás prosbu: rádi bychom shromáïdili co nejvíce nizozemsk ch mluvãích (i âechû, ktefií mluví nizozemsky), ktefií by se vysílání zúãastnili. Îivé vysílání se koná v budovû âeského rozhlasu. V e uveden text je z pozvání Belgického rádia & televize. OkamÏitû jsem se pfiihlásil, protoïe jsem toto vyvrcholení samozfiejmû nechtûl zme kat. âlovûk taky nemá kaïd den pfiíleïitost prohlédnout si budovu âeského rozhlasu. Úvodní slova z Belgie Haló v ichni, ve mnû vyvolala vzpomínky na zaãátky rádia z Indonésie: Haló, tady je Bandung, ano mami, jsem tady. Rádio je nostalgie a romantika. Nizozemsko a Belgie mi najednou pfiipadaly stra nû daleko. Pfied vysíláním se konala prohlídka budovy. Úãast nebyla velká. Ve skupince zájemcû bylo asi dvacet lidí, nûktefií tu byli sluïebnû. Zm lili se ti, co zûstali doma? V budovû je uspofiádaná malá ale zajímavá v stavka o historii ãeského rozhlasu. Jsou zde nejrûznûj í vûci t kající se rádia, dokumenty, fotky. PrÛvodce nám s náleïitou hrdostí vypráví, Ïe se v âeskoslovensku roku 1923 uskuteãnilo první vysílání na evropském kontinentu. Pfii prohlídce vysílacích studií, na pfiesn termín se teì nevzpomínám, mne pfiekvapila jejich uniformita. Jsou v echna naprosto stejná. Chápal jsem, Ïe zde nesmí b t nic osobního, jako napfiíklad fotky ( Mysli na mû ), plakáty atd. Vzpomnûl jsem si, jak jsem byl pfied mnoha lety ve vysílacím studiu nizozemské stanice POBAVENÍ Vara. Visel tam plakát spisovatele Gerarde Reva, i kdyï totéï rádio tehdy tohoto spisovatele bojkotovalo. Pfiíklad schizofrenní morálky? Vtip? Provokace? Po náv tûvû vysílacích studií, která byla malá a bez denního svûtla, byl velk sál, kde se mûlo konat vyvrcholení, pfiíjemnou zmûnou: moderní, prostorn, se spoustou svûtla. Moderátor a technici se jiï zab vali pfiípravami vysílání. Krátce pfied zaãátkem vysílání, k nám promluvil v angliãtinû pfiedstavitel âeského rozhlasu. Pfiivítal nás a fiekl, Ïe doufá, Ïe vysílání pfiispûje k vzájemnému (kulturnímu) obohacení. Mluvil o tom, co se mûïe âeská republika nauãit od zemí EU a naopak. Byla to v stiïná slova. Slova mající obsah, to co v následujících dvou hodinách neusly íme. Vysílání zaãalo nûkolika slovy moderátora a hned potom následovala samozfiejmû hudba. Asi byste oãekávali ãeskou hudbu - vïdyè je to koneckoncû program o âeské republice - ale posluchaãûm byla nabídnuta neosobní, nedefinovatelná hudba v angliãtinû. A tak se to opakovalo bûhem celého programu. Ani nota ãeské hudby. Program byl zfiejmû urãen cílové skupinû, kterou neznám, ctitele neosobní, povrchní hudby. Dva moji pfiátelé, ktefií si v Nizozemsku a Belgii naladili BRT, pak pozdûji vyprávûli, Ïe tam vysílali podivnou hudbu. Oba bûhem pûl hodiny pfieladili na jinou stanici. Jak vysílání pokraãovalo, bylo mi ãím dál tím jasnûj í, Ïe jsem pozvání patnû pochopil. Program nebyl speciálnû o âeské republice, ale o v ech deseti nov ch ãlensk ch zemích EU. Bûhem první hodiny, pokud opominu nesmyslnou hudbu, se je tû mluvilo o âeské republice, hlavnû o Praze. Bûhem druhé hodiny pak mluvili reportéfii o sv ch zku enostech s ostatními devíti nov mi zemûmi, hlavnû o Slovinsku a o jedné pobaltské zemi, zapomnûl jsem které. V první hodinû se mluvilo tedy hlavnû o Praze. U mikrofonu byla fiada hostû, vzpomínám si z nich je tû na dva podnikatele. Vyprávûli hezké anekdoty a mûli smysl pro humor. Byli to jediní hosté, ktefií reagovali na vtipnost a humor moderátora. I kdyï i u tûchto hostû se objevila nûkterá kli é. Na otázku, kam se mûïe turista vydat, aby se dostal mimo obvyklá místa jako jsou KarlÛv most a Staré Mûsto, znûla odpovûì na Vy ehrad a Kampu. Mám k dispozici asi deset prûvodcû mûstem a ve v ech jsou tato místa popisována jako v znamné památky. KaÏd, kdo je v Praze déle neï jeden den, se dostane dfiíve ãi pozdûji na Kampu nebo na Vy ehrad. Kdybych tuto otázku dostal já, odpovûdûl bych napfiíklad: zajdûte nûkdy na o- untûlé nádraïíãko schované za stromy jako je Praha-Vr ovice. Nejdfiív si myslíte, Ïe není v provozu. NádraÏní hala je aï na nûkolik bezdomovcû prázdná, ale na nástupi tích ãekají cestující. PfiepáÏky a kanceláfi jsou vybaveny moderními poãítaãi. KdyÏ pak jedete smûr Praha-Krã a Praha-Braník, vidíte, Ïe jsou vlaky plné, ne v ak turistû, n brï PraÏanÛ. Nebo bych fiekl: jdûte se nûkdy projít do Libnû. Do lidové ãtvrti, kde bydlel Hrabal, nad chat se atmosféry jeho pfiíbûhû. Jeho postavy tady pofiád Ïijí. Mimodûk objevíte pfiekvapivû hezkou architekturu z let kolem roku A speciálnû pro nizozemské posluchaãe: tady se nesnaïí, pfiestoïe jsou ceny v restauracích a kavárnách nízké, vytáhnout z cizincû co nejvíce penûz. Ale mû se nikdy na nic neptal, nás se nikdo na nic neptal. Nebyl jsem jedin, kdo oãekával interakci s publikem. Proã by nás sem jinak zvali? Odpovûì na to, jak jsem se obával, znûla: byli jsme zde jako tleskající dav ( klapvee ). âe i, se kter mi jsem mluvil, slovu klapvee nero- Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

7 Léto 2004 zumûli. Proto krátk v klad. O politicích se obvykle fiíká, Ïe o voliãe nemají zájem, dokud se nekonají volby. Pak jsou najednou voliãi náramnû dûleïití, protoïe se bude volit. Lidé jsou pouïíváni jako volící dav (het stemvee, het vee = dobytek). Analogicky jsem nazval na i skupinu tleskající dav (klapvee). Nikoli ve vlámském v znamu Ïvanit, n brï tleskat. Jak jsem jiï fiíkal, vyprávûli reportéfii ve druhé hodinû o sv ch dojmech v pfiistupujících zemích do EU. Ukazovali moderátorovi v elijaké tretky z dotyãn ch zemí. Vzpomínám si je - tû na hezk keramick hrnek nebo pohárek. Vyprávûli o nûm tak nad enû, Ïe jsem za tím hrnkem zaãal tu it nûjak osobní milostn pfiíbûh. ZároveÀ jsem litoval posluchaãe, pokud je tû poslouchali, Ïe tu krásu nevidí. Rozhlas pfieci jen není to nejvhodnûj í médium pro pfiená ení takového prohlíïení. âesk rozhlas pro nás na tûstí zafiídil obãerstvení s kávou, ãajem a nealkoholick mi nápoji. Zaãal jsem ho vyuïívat ãím dál tím ãastûji, i kdyï jsem nemûl ÏízeÀ. Také jsem chodil ãasto na záchod hlavnû proto, abych se mohl nepozorovanû nadechnout. V jednu hodinu bylo to trápení u konce. Následující obûd byl vynikající. Seznámil jsem se s nûkolika mlad mi studenty nizozem tiny a o vysílání se uï skoro vûbec nemluvilo. KdyÏ jsem odcházel, zeptal jsem se jednoho nizozemsky mluvícího âecha, co kromû pracovní pfiíleïitosti mûlo vysílání za smysl? Pobavení, odpovûdûl. Pobavení uï taky není to, co b valo, pomyslel jsem si. A jak je smysl tohoto vyprávûní? Doufám, Ïe studenti nizozem tiny teì vûdí, co znamená klapvee, i kdyï vlastnû nebylo proã tleskat. Jos Wuijts Pfieklad J. âervenková NA CESTÁCH OPOÎDùNÁ REPORTÁÎ LoÀského léta jsem se dopustil nûãeho, co se mi vlastnû pfiíãí: literárního turismu. Pfii práci na pfiekladu románu Bohumila Hrabala Harlek novy miliony jsem se vypravil do Nymburka. V tomto románu je mûsto zevrubnû popsáno, a to jako jeho historie, tak reálie dne ní i minulé. Od pfiekladatele by se ãekalo, Ïe je zná a Ïe jeho zdrojem informací není jen internet. Navíc mû hnûtlo, Ïe mnoh novináfi, kter Hrabalovo dílo zdaleka tak nezná, na tûch místech uï byl a já (jako HrabalÛv úhlavní pfiekladatel) je tû ne. To tedy byly dûvody vedoucí mû k pfiekonání mnû vlastní averze vûãi tomuto druhu cestování MÛÏu vám sdûlit, Ïe to byl velice hezk záïitek, nejen proto, Ïe jsem se pohyboval po místech, o kter ch Hrabal ve sv ch knihách pí e, ale i díky zpûsobu, jak m jsem byl pfiijat Hrabalov m kabinetem zastoupen m fieditelkou mûstské knihovny, paní Hakenovou. Bûhem nûkolika minut pro mû sehnala schopného O NYMBURKU prûvodce. Tento mûstsk radní byl dokonce o- choten mû doprovázet do sousední Lysé, kde je domov dûchodcû. Tam se podle knihy nastûhovali Hrabalovi rodiãe a tam je ke spánku ukolébávaly sladké tóny lágru z padesát ch let Harlek novy miliony od Jifiího Maláska. Pro Nymburk je typické protékající Labe, jeï tvofií hranici se sousedním Zálabím, kde stojí slavn pivovar. Tady Ïili léta HrabalÛv (nevlastní) otec a Hrabalova maminka s dûtmi, neï si nad fiekou postavili vilu, do níï se pfiestûhovali. I pûdorys mûsta zûstal témûfi intaktní: uprostfied mûsta velké námûstí s morov m sloupem, velk m hotelem a restaurací, za ním uliãky, náspy a kanály, které Nymburk odli ují od jin ch ãesk ch mûsteãek a které spolu se jménem Nymburk ( mûsteãko, kde se zastavil ãas ) vyvolávají nizozemské asociace. Nizozem tí (a nûmeãtí) kolonisté mûsto pomáhali ve stfiedovûku budovat. Jméno je pravdûpodobnû odvozené od novum (nov ) a poholand tûno Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

8 Léto 2004 po vzoru Nijmegen (Nimwegen), náspy a kanály jsou patrnû kopií nizozemského vodního systému. Mûsteãkem skuteãnû prochází nûkolik kanálû, ale nejsou na první pohled jako ty nizozemské. Naznaãují, Ïe tady voda dfiíve dosahovala mnohem v a Ïe b valy ir í. Vypadají spí jako zarostlé pfiíkopy, v nichï se kdysi v hloubce kroutila pinavá stoka. Ale systém byl stejn : voda z Labe byla tímto zpûsobem rozvádûna po mûsteãku. Stavbou, jeï upoutá pozornost, je mohutná vodárna krémové barvy postavená v nefal ované secesi. Za ní, jdeme-li smûrem od nádraïí, potkáme kolosální budovu místního gymnázia. Mûsteãko je stále je tû zãásti obehnané cihlov mi mûstsk mi hradbami se stráïními vûïemi a jejich stavební materiál také evokuje cosi nizozemského. Spoleãnû s prûvodcem jsme pro li dal í místa z Hrabalov ch próz. KdyÏ jsem se vracel na rozlehlé námûstí, teprve jsem si dûkladnû prohlédl morov sloup: svatí vypadali trochu u mouranû a postrádali (!) své pozlacené ozdoby, které jsem vidûl na obrázku v prospektu Následujícího dne mi paní Hakenová nabídla, Ïe mi ukáïe Lysou nad Labem. Pohled na pfiíjezdovou alej k zámku hrabûcí rodiny (v nûmï je dnes domov seniorû) je vzru ující. V hlavních rysech se shoduje s Hrabalov m popisem. UÏiteãná byla i procházka po nádherném parku se souso ími: ano, skuteãnû tam jsou sochy mûsícû. koda, Ïe jsem si nemohl uvnitfi prohlédnout nástropní malby. Potom jsme jeli autem do Kerska - podívat se na slavnou chatu, kde Hrabal láskyplnû krmil kaïd den toulavé koãky z okolí (Cassia, Pomeranã, Autíãko a dal í), kdyï do Kerska dorazil autobusem z Florence. Pfied chatou, uï prodanou, teì stojí tabule místní informaãní kanceláfie.barvy (bílá, ãerná a zelená) jsou je tû stále patrné. Pak jsme pokraãovali v cestû kolem myslivecké hospody Hájenka do Hradi Èka, kde je Hrabal pochovan. Cestou jsme projíïdûli kolem míst a cedulí s názvy, jeï se v Hrabalov ch textech vyskytují. Hfibitov je trochu stranou od silnice. Nikdo tam nebyl. Kdesi u- prostfied jsem poznal náhrobek s nahou rukou. Na kamínky, které hrob pokr vají, si právû sedl mot l. Znamení? Skoro by si to ãlovûk pomyslel, kdyï toho tolik od tohoto autora pfieloïil a tak dobfie ho zná. Pak jsme jeli dál do Nymburka. Cestou pro mne paní Hakenová zajistila prûvodce, kter mû provede pivovarem. Vypadal, jako by vystoupil z Hrabalov ch próz. Star í muï, právû ode el do penze, v modrém pracovním plá ti a plandav ch kalhotách, na hlavû k iltovku, na oãích br le se skly jako dno skleniãky od jogurtu. ÚÏasn. A jemu se zase líbilo, co v echno já z Hrabalova znám. Byl to pro mne zvlá tní, dojímav záïitek - to, co jsem pfiekládal, tedy jin mi slovy rekonstruoval do jiného jazyka, jsem teì vidûl na vlastní oãi. Pak jsem se vydal pû ky Zálabím, pfies lávku nad Labem. Foukal prudk vítr a dalo se do de tû. Po pravé ruce jsem vidûl ostrov se slavnou restaurací. KdyÏ jsem pfie el na druhou stranu, ukryl jsem se do kavárny v podloubí na námûstí PfiemyslovcÛ a dal si ãeskou svaãinku. Vrátil jsem se do pfiítomnosti. KdyÏ zanedlouho zase vykouklo sluníãko, nemohl jsem odolat, abych neochutnal PostfiiÏinské pivo na dfievûné zahrádce velké restaurace, která se jistû dfiív jmenovala KníÏecí dvûr. Zahrádka je natfiená na Ïloutkovû Ïluto, barvou Lipton Icetea. To je souãasnost. Pfied odjezdem jsem je tû za el do Hrabalova muzea s nûkolika sv mi pfieklady, protoïe tam mají pfieklady do nejrûznûj ích jazykû, ale ne do nizozem tiny. MÛj prûvodce po mûstû tam byl také. Nechal mû chvilku posedût za psacím strojem (byl to Consul nebo Perkeo?) na dfievûné kuchyàské Ïidli a rychle mû vyfotografoval. Trochu jsem se bránil, ale zároveà jsem to trochu cítil jako poctu. Na zpáteãní cestû do Prahy jsem vlakem prosvi tûl nádraïím mûsteãka Kostomlaty, kde se Hrabal za války po absolvování kurzu uãil na v pravãího. Pfiipadal jsem si jako ve snu, ale to co jsem vidûl, byla skuteãnost, nebo spí skuteãnost, která byla uï pfievedená do slov, v té podobû ãtená, pfiekládaná a jako nová, obohacená realita se teì vyjevovala mnû. Pfiece jen má nûco do sebe, ten literární turismus. Kees Mercks PfieloÏila Petra Schürová Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

9 Léto 2004 CESTA ZA REMBRANDTEM TENTOKRÁT DO VÍDNĚ My holky a kluci, co spolu mluvíme, jsme se dohodli, Ïe bychom rádi nav tívili v stavu dûl mistra mistrû malífiského u- mûní ve Vídni. ZaÏívajíce dobr obûd a opût mimofiádnou pfiedná ku o El Grecovi v polovinû dubna jsme se dohodli, Ïe zaplníme nejeden automobil, resp. jeden mikrobus ãi dvû o- sobní auta. Vzhledem k obtíïné harmonizaci ãasu v ech úãastníkû zájezdu jsme se nakonec rozhodli pro termíny dva. První várka RembrandtofilÛ" nav tívila VídeÀ v sobotu a druhá, v níï jsem figurovala i já, odjíïdûla do metropole Rakouska po esté ráno ve ãtvrtek následujícího t dne. My ãtvrteãníci jsme zakuklení obdivovatelé rakousko-uherské monarchie, a není divu, protoïe pfiímo polovina osazenstva ãervenáãka, tedy mojí ãervené fabie combi, má prokazatelnû kofieny pfiímo ve Vídni. âím to? Otcové Judity a Richarda se tu narodili. Judita se tu kfiepce pohybuje mezi galeriemi a musei, vzhledem k její profesi není divu, ale Rí a se teprve nadechuje a postupnû o- ãi Èuje genetické brázdy v mozku. Právû u pomníku Marie Teresie, kter nazval Snem feministek, si vybavuje své první fotografické pokusy, kdyï mu bylo sedm a VídeÀ nav tívil s rodiãi v krátkém období politického uvolnûní v edesát ch letech. UÏ pfii vjezdu do Vídnû jsme lákáni na v stavu v udypfiítomn m Rembrandtov m autoportrétem z roku 1629 proveden m na citylightech nebo jin ch poutaãích. Obraz zapûjãila na tuhle oslavu malífiství mnichovská Alte Pinakothek. Autíãko ponecháváme v podzemních garáïích u Kunsthistorisches Museum. Tamara nás obãerstvila ãesk mi wienerschnitzly", vyzbrojili jsme se tekutinami a v jedenáct hodin uï stojíme u pokladny Albertiny, kde se nacházejí poklady shromáïdûné z rûzn ch koncû svûta, z rozliãn ch sbírek, a to díla zhotovená Rembrandtovou rukou, pfiípadnû rukama jeho ÏákÛ, tvofiená kfiídou, perem, tûtcem, barvami a k tomu nejrûznûj ími technikami v mûstech dvou Leydenu a Amsterdamu. Mistr byl konservativní a necestoval. Loni, kdyï jsme se vrátili z Amsterdamu, po náv tûvû Rijksmusea, dovolila jsem si napsat tenkrát pro nás je tû paní doktorce Handlové toto podûkování: dobfie jste nás nasmûrovala a pfiipravila. Pouãen m se vychutnávání stává gurmánstvím a obdobnû se cítím i v obrazárnách vídeàsk ch. S jedním velk m positivním rozdílem, Ïe teì tu máme paní doktorku, tedy Juditu, vedle sebe persœnlich. Juditu s nepfiebern m mnoïstvím znalostí, které nosí dennû s sebou, nûkdy pod kloboukem, tentokrát bez nûj, Juditu, která je ochotna pfiispûchat a vjem z úïasn ch dûl visících pfied námi je tû doplnit a podbarvit zajímav mi detaily a informacemi. Tu vidíme zvlá tní erotick obrázek s pfiebytkem rukou, onde se tû íme úïasn m pohledem na obraz Artemisie z Prada. Náhrdelník na jejím krku je tak plastick, Ïe se ãlovûku chce dotknout drah ch kamenû v nûm. A co Saskia a malífiova matka a autoportréty a Jan Six, kter je tû naposledy pomáhá pfied konkursem? Práce se svûtlem, kladení barev, plátno ãi dfievo, rozvrïení prostoru atd., k tomu v emu se dostáváme pfiímo díky profesionálnímu vedení na í spolujezdkynû. Za dvû hodiny jsme shlédli první rakouskou retrospektivu nejproslulej ího holandského umûlce Zlatého vûku, jeho tfiicet obrazû a dále 80 kreseb a 70 leptû. Albertina vlastní vût inu vystaven ch dûl, ale ãtyfiicet kapitálních kouskû bylo zapûjãeno z rûzn ch koutû svûta. Nemûla bych zapomenout na Krajinu s kamenn m mostem z Rijksmusea, na Kleãícího apo tola Petra, nesoumûrného elefantíka z roku 1637 atd. Náv tûvu Albertiny jsme zakonãili krátk m probûhem instalací Pop Artu a Minimalismu. Poté se rozpoutala diskuse o kvalitû ãi nekvalitû dûl tohoto smûru, Judita se mimochodem zmínila o otisku doby v umûní. Uvûdomovala jsem si pro sebe, Ïe je tfieba naslouchat argumentûm, doplàovat si znalosti a vnímat své pocity, které mû zpraví o libosti ãi nelibosti. Vzpomnûla jsem si na pány profesory Meisnara a Bílka z Jiãína, jak se nám pokou eli roz ífiit hudební obzory o Janáãka. Sama jsem si roz ifrovávala tfieba Berga a SchŒnberga. Obãas na koncertech FOK narazím na moderní neznámo a peru se se sv m konzervativismem. Podafií-li se mi nûkterou hûfi stravitelnou skladbu sly et znovu a mám-li po ruce i vysvûtlení odborníka, cítím, Ïe jsem na cestû k pouãenému vnímání a pak je na mnû, na m ch smyslech urãit si svou privátní cenu díla. To uï scházíme schody z Albertiny a stavíme si cíl jednoduch usednout u kávy. Dafií se nám to a protoïe den je krásn, usazujeme se venku pod sluneãníkem. Hovor plyne, kytiãky a kefie nás obklopují, nálada intelektuálnû bukolická, takov stav du e mi pfiipomíná nebe na zemi. Malá procházka Vídní, nostalgie, mûstsk mobiliáfi, Mozart a ledovky na záhonu vymodelované do houslového klíãe, ale také lidé, se kter mi jsem ráda, mi udrïují slavnostní náladu z pfiedchozího odstavce. A uï stoupáme po schodech ke vstupu do Kunsthistorického musea, kde chceme nejdfiíve spoãinout mezi díly italského malífie, kterému osud dovolil Ïít krátce jen mezi lety 1477 aï 1510, jehoï jméno zní Giorgione. KdyÏ si ho pfieãtu celé - Giorgio da Castelfranco - uï sama ital tina mû tû í a vrhám se mezi jeho obrazy. Vasari o nûm napsal, Ïe tvofiil Ïivé postavy a jiné v jevy s takovou jemností a harmonií, tak peãlivé vystínované, Ïe mnozí z nejzruãnûj íçh malífiû jeho doby se shodli na tom, Ïe se narodil proto, aby vdechoval sv m postavám Ïivot. Obdivovali jsme Boufii, olej na plátnû, patfiící Accademii v Benátkách. Poprvé byl zapûjãen mimo svou domovskou galerii. Okouzlil mû. Dovolím si je tû jednou citovat z Richardova pfiekrásného dárku, knihy 1000 Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

10 Léto 2004 nejkrásnûj ích obrazû historie sestry Wendy Beckettové o tomto obrazu: Giorgione zemfiel mlad, ale naprostá dokonalost tohoto plátna vyvolává dojem, Ïe jej maloval vyzrál umûlec. Ohromuje a pronásleduje diváky uï po staletí. Byly napsány celé knihy, jejichï autofii se pokou eli rozlu tit tajemství tohoto obrazu. Co dûlá muï, zfiejmû voják, nalevo? Jak v znam má nahá kojící Ïena napravo? Proã se za nimi tyãí rozpadl chrám? Proã jsou v divoãinû za hradbami mûsta? Giorgione sám nedal obrazu název a Boufie pochází od fascinujícího klikatého záblesku, jenï ozafiuje celou scénu. MoÏná jsme na patné stopû, kdyï se snaïíme tyto v jevy uspofiádat do souvislého celku. MoÏná chtûl Giorgione, jenï vynikal neotfiel m my lením, naznaãit, Ïe Ïivot postrádá logiku a Ïe náhodné u- dálosti a putující lidé se mísí a potkávají, aniï by kdy vytvofiili ucelen pfiíbûh. Je zbyteãné zam let se pfiíli nad nahotou této Ïeny. Mûli bychom spí e vûnovat pozornost poetiãnosti tohoto symbolického v jevu, podivuhodné krajiny, záhadného mûsta. MuÏ se zamy lením hledí do dálky, Ïena jako by se na nás dívala zpod pfiivfien ch víãek. A my hledíme zpût okouzleni a udiveni. Zrak pfiechází. Nûkteré obrazy byly zrentgenovány a jejich snímky mûïeme prohlíïet a uãit se na nich a dozvídat se o vrstvách barev, o pfiemalovávání atd. Také se dozvídám o kopistech, malífiích i graficích (tfieba o na em Václavu Hollarovi), zastavuji se u Stafieny, která drïí v ruce papírek s nápisem Col Tempo (ãasem). Dobr nápad, Judito. Díky. Znovu blahofieãím své, spí Ïivotem nauãené trpûlivosti, nikoli pûvodnû nadané sudiãkami. Poãkali jsme totiï, aï se Judita vrátí z dovolené, aby mohla s námi nav tívit VídeÀ. V tuto chvíli si vychutnávám plody trpûlivosti. Judita nám totiï vybírá autory a obrazy, abychom se v tom umûleckém oceánu neutopili. Vermeer na ni neãekal. Na zdi, kde visívá, byla jen zpráva, Ïe byl zapûjãen. Zamáãkla slzu. Je mladá. Pfií tû. Jsou tu jiní, ktefií nás udivují, hladí, tû í, provokují, pouãují A tak se vrháme za nimi. Vidûli jsme mnoho TiziánÛ, Tintorettovu Zuzanu v lázni, Caravaggiova Davida s hlavou Goliá e, RubensÛv KoÏí ek, záti í / ta obrovská / od Franse Snyderse, od Jacoba Jordaense Král pije, dál staré Nizozemce - Jana van Eycka, G. tot Sint Jans, Rogier van der Weyden, Joachim Patinir / ten mûl v obrazech ty kakáãe/ a Holanìany - Rembrandta, Halse, Pietera Claese - záti í, od G. Doua Noãní scénu, Christopera Paudisse - ten nedodûlan vedle Rembrandta a vynechali jsme takfika celou renesanci italskou a nûmeckou, o gotice a antice nemluvû. Také na obrazech Pietra Bruegela star ího jsme mohli nechat oãi. Na podzim urãitû neodoláme zajet do Vídnû znovu. Albertina nabízí soubûïnû Michelangela a Rubense. Zuzana Vittvarová JIÎNÍ AFRIKA - NIC PRO T ASO ITKY Pokraãování prvního pfiíspûvku uvefiejnûného v ãísle III/2 (2001) bulletinu Nebe. ÚVOD Po tfiech letech jsem se do Jihoafrické republiky vypravila podruhé. Tentokrát jsem tu pob vala od 8. prosince 2003 do 13. ledna Pfii své první cestû jsem startovala z Prahy, kde jsem tehdy Ïila jiï desát m rokem, podruhé ze svého nového bydli tû v Nizozemí - Etten-Leur v provincii Brabant, odkud se teì dívám na rûzné vûci jinak. V Nizozemí Ïiju uï dobré dva roky a zprávy z brabantského tisku ve mnû vyvolávají dojem, Ïe se na zdej- ích ulicích nemohu cítit úplnû bezpeãnû - pfiepadení za bílého dne jsou na denním pofiádku a únosy aut nejsou jen jihoafrickou specialitou. Îivot v Praze byl bezpeãn - tam jste i v noci mohli klidnû nasednout na metro a jet domû. Zato v Bredû bych si veãer do kina nevyrazila, protoïe cesta do centra vede pfies park, kter je dûji tûm podivn ch událostí. Zprávy z jihoafrick ch novin Die Burger, které pod tuãn mi titulky hlásají samé o klivosti, na mû tedy tentokrát tolik nezapûsobily. KdyÏ moji pfiátelé zaãali líãit rûzná pfiepadení, krádeïe, vraïdy a znásilnûní, opáãila jsem, Ïe v Holandsku tomu není jinak. O institucionalizovaném strachu pí e ve své zajímavé knize vûnované Jihoafrické republice Vlám David van Reybrouck. Knihu kaïdému vfiele doporuãuji. Jako náv tûvník v cizí zemi mohu tûïko urãit, kdy je strach opodstatnûn. Mám se strachovat pfii náv tûvû pfiírodní rezervace, protoïe tam nûkdy pfiepadli nûjakou Ïenu? Îádného cizince by vûbec nenapadlo, Ïe to samé se mûïe pfiihodit i v provincii Brabant, jako se to stalo mé mladé sousedce, kdyï veãer vystoupila z auta, na místû vzdáleném jen osmdesát metrû od jejího a mého domu. Je to absurdní, ale své okolí znám, nebo si to alespoà myslím. Vypadá to, Ïe nám tu strach také namlouvají. Bûhem své druhé cesty jsem opût pob vala v ekonomicky dobfie zaji tûn ch kruzích mezi pfiáteli, ktefií kromû jednoho v stavního domu vlastní je tû jeden prázdninov dûm na pobfieïí. Pfiesto jsem stále nemohla uvyknout pomy lení, Ïe nûktefií lidé jsou tu tak bohatí a ti druzí musejí Ïít pod kusem lepenky nebo kartonu. Na tom se za tfii roky nezmûnilo vûbec nic. Tentokrát jsem uï nebyla tak okovaná, ale pocit to byl pofiád stejnû tûïk. Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

11 Léto 2004 VÁNOCE V LÉTù Jak se tráví vánoce v zemi, kde je léto? Krátce fieãeno: vánoc jsem si moc neuïila. K vánocûm totiï nepochybnû patfií chladno a tma. Jsem na tyto zimní podmínky tak zvyklá, Ïe mi vánoce spojené s pláïí, koupáním v mofii a letními teplotami nic nefiíkají. Vánoce jsem trávila u sv ch pfiátel, ktefií jsou bílí protestanté. Den pfied vánocemi postavili v domû vánoãní stromek, nebyl to smrk, ale borovice s dlouh m jehliãím, které neopadává - podobné stromky jsem vidûla i v âesku. Pod stromek poloïili dárky, které rozbalili na tûdr veãer. V e se odehrálo bez velkého povyku kolem a tedy trochu jinak neï u nás na Mikulá e, kter se slaví se v emi moïn mi dobrûtkami, básniãkami a pfiekvapeními. Ani k jídlu nebylo nic tradiãního jako je v âesku kapr s bramborov m salátem. Na BoÏí hod uspofiádala místní holandsko-nûmecká reformovaná církev obce Plettenbergbaai v kempu pod rozloïit mi vûtvemi gumovníkû bohosluïbu, tak je tomu ostatnû kaïdou nedûli. PfiestoÏe jsem se od své protestantské minulosti oprostila uï dávno, rozhodla jsem se, Ïe se o tûchto vánocích bohosluïby zúãastním. BohosluÏba stále ponechává mé city chladn mi - kázání je aï pfiíli srozumitelné a pfiíli v ední. Co mû v ak velmi zasáhlo, byla prastará vánoãní píseà Tichá noc, svatá noc. ShromáÏdûní bylo z 99 procent bílé, to v ak nesouviselo s bohosluïbou, n brï se sloïením obyvatelstva kempu a prázdninov ch domû. Obloha byla zataïená, bûhem celé bohosluïby od 9 do 10 hodin v ak nespadla ani jediná kapka. Teprve potom se spustil dé È. Na vánoce zaãne vïdy pr et, uï je tomu tak 26 let. Lidé z toho nemají pfiíli velkou radost, ale tentokrát mûl dé È v znam vánoãního daru, protoïe celé léto pfiedtím bylo suché. Zbytek vánoc trávila celá rodina bûïn m zpûsobem - um t nádobí, udûlat domácí práce, obstarat nákupy - supermarket Pick&Pay mûl i o vánocích otevfieno normálnû od 8 do 19 hodin, a k tomu nûjaké to ãtení a leno ení. SILVESTR A NOV ROK Oslava pfiíchodu Nového roku nebyla nijak zvlá tní. Oãividnû jí zde nepfiikládají takov v znam jako v Holandsku nebo v âesku. Bydlela jsem u své mladé kamarádky, u které tou dobou byla na náv tûvû je tû její sestra se dvûma mal mi dûtmi - byly totiï letní prázdniny. Po celém dni stráveném na pláïi jsme chodily brzy spát, protoïe jsme se na Nov rok chystaly vystoupit na Stolovou horu a chtûly jsme to provést ãasnû, neï bude velké horko. Vstaly jsme v 5.30, po tiché noci, zcela prosté v stfielû ohàostroje - i to zde zfiejmû patfií k novoroãní tradici... Nezaslechla jsem ani jedin neobvykl zvuk, pfiestoïe jsem od obydleného svûta nebyla moc daleko. âtená SKÉ ZÁÎITKY Spoustu ãasu jsem bûhem tûchto prázdnin strávila s knihou. UÏívala jsem si svého stinného místa s v hledem na sluncem zalitou pláï, modré a smaragdovû zelené vlny, ve kter ch se pravidelnû objevovali delfíni a zvuku pfiílivu. Legraãní slovo je fratsbrander - vrto ivá vlna, která vás naprosto neoãekávanû vyleká. V Holandsku se tohle slovo pouïívalo dfiíve pro lidi: haal geen fratsen uit - nebuì tak vrto iv. Jak jsem jiï uvedla v e, v em, kdo se zajímají o JiÏní Afriku, mohu doporuãit knihu Davida van Reybroucka: DE PLAAG, Het stille knagen van schrijvers, termieten en Zuid-Afrika, Meulenhoff Amsterdam Van Reybrouck je mlad Vlám (1971), pûsobící na Katolické Univerzitû v Leuvenu jako archeolog a kunsthistorik a souãasnû jako novináfi pro De Morgen. Maurice Maeterlinck ( ), jedin belgick spisovatel, kter získal Nobelovu cenu, ve své knize La vie des termites (1926) napodobil jihoafrického spisovatele Eugena N. Maraise. Van Reybroucka pfiivedlo do Jihoafrické republiky hledání pozadí zmínûného Maeterlinckova plagiátu, kter byl v období fin de siecle znám m po celé Evropû, a proto byl mimo jiné pfieloïen také do ãe tiny. Bûhem ãasu se tento plagiát nestal jen cílem, ale také v chodiskem pátrání po realitû dne ní JiÏní Afriky, se kterou se Van Reybrouck pochopitelnû setkal. V jeho pozorování jsem rozpoznávala mnohé. V Belgii bylo toto Van Reybrouckovo dílo ocenûno vlámskou Zlatou sovou. V prosinci 2003 vy el pfieklad v afrikán tinû a byl okamïitû pfiijat s velk m nad ením. Bez pov imnutí nezûstal autorûv nov pohled na JiÏní Afriku a ani to, Ïe Van Reybrouck, coby obãan západoevropského státu, se ani jedenkrát Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

12 Léto 2004 neuch lil k arogantnímu tónu (viz LitNet, internetové zpravodajství z prosince 2003, Mám pocit, Ïe arogance je spí e holandská neïli vlámská vlastnost. Mimo jiné mám na mysli kritick postoj Adriaana van Dise v knize Het beloofde land (1990). Pfiekladatel Daniel Hugo prohlásil, Ïe s pfiekladem Van Reybrouckovy bohaté vlám tiny mûl více práce neï s pfiekladem Mulische. Já jsem si Van ReybrouckÛv barokní styl bohat na obrazy vychutnala. Srovnejme ho napfiíklad se stylem spisovatele Bernlefa, jehoï poslední knihu Buiten is het maandag (2003) jsem mûla náhodou u sebe - stfiízliv Holanìan ze severu tohle podle mého názoru prostû nedokáïe. Van Reybrouckova kniha mû nadchla pro dílo Eugena N. Maraise, kter kromû toho, Ïe byl básníkem a pfiírodovûdcem, pûsobil také jako lékafi a advokát. Na nûkteré z jeho knih jsem narazila v antikvariátech, mezi nimi byla i kniha My friends the Baboons (1939), která v afrikán tinû vy la pod názvem Burgers van die berge (1938) a ve které Marais popsal své vzru ující záïitky s tlupou paviánû, v jejímï stfiedu Ïil tfii roky. Dal ím v sledkem jeho pfiírodního badatelství je kniha Die siel van die mier (1936), kterou jsem objevila v nûmeckém pfiekladu z téhoï roku - Die Seele der weissen Ameise. Marais zde velmi duchaplnû popisuje své vûdecké zkoumání Ïivota termitû v JiÏní Africe. Ke svému pfiekvapení jsem narazila na velké mnoïství nûmeck ch v tiskû této knihy na internetov ch stránkách kniïního antikvariátu. MoÏná existuje i ãesk pfieklad? CO MAJÍ SPOLEâNÉHO NELSON MANDELA A ÎIDÉ? Nelson Mandela otevfiel v prosinci 2001 Ïidovské muzeum v Kapském mûstû. V jednom z jeho sálû se nepfietrïitû promítá film o Mandelovû Ïivotû. Proã právû v tomto muzeu? Îidovská komunita tak chce Nelsonu Mandelovi vyjádfiit svoji úctu. Pochopila jsem, Ïe se Ïidovské spoleãenství nechtûlo postavit na stranu politiky apartheidu. Na parlamentní pûdû v znam nebûlo ského obyvatelstva neustále zdûrazàovala Helen Suzmanová spolu s dal- ími Ïidovsk mi politiky - s historickou zku eností, co ve spoleãnosti znamená role zvaná underdog. Kromû oddûlení o holocaustu, kter samozfiejmû s Jihoafrickou republikou pfiímo nesouvisí, ale ukazuje JihoafriãanÛm dopad Hitlerovy politiky na evropské Îidy, tu jsou ve svûtle reflektorû vystaveni nûktefií dûleïití Îidé, ktefií na konci devatenáctého století hráli dûleïitou roli v historii, kultufie a obchodu, zvlá tû s p trosím pefiím, kter od roku 1880 do první svûtové války pfiispíval k tvorbû bohatství Malé Káhiry, ale také v diamantovém a zlatém prûmyslu. V muzeu má místo nejstar í synagoga Jihoafrické republiky z roku Nikdy pfiedtím jsem v Ïidovském muzeu nesly ela o Îidech mluvit tak kladnû: Find out how they embarked on unknown territory and charted a course for others to follow.(...) Witness their transformation from tailors to tycoons. From pedlars to professors. Form carpenters to cricketers. From innkeepers to IT wizards. (Z desky na muzeu) VAN GOGH ZNOVU NA SCÉNù Pfii své minulé náv tûvû jsem se podivila, Ïe bûhem rolnické války v JiÏní Africe bojoval proti AngliãanÛm jeden z bratrû Vincenta van Gogha, kter zde nakonec padl.vincentûv nadãasov vliv na ostatní malífie bereme jako samozfiejmost, ale Ïe bude inspirovat také k psaní románû, to bylo pfiekvapivé. Setkala jsem se se spisovatelkou Elise van Wijk, která pí e román o smy leném potomku Vincenta van Gogha, jenï má pracovat u dcery lékafie v Arles. Román napsan v angliãtinû by mûl brzy vyjít u nakladatelství Tafelberg. Fiktivní pfiíbûh související s Van Goghem pfii el autorce na mysl po pfieãtení knihy Het dossier Van Gogh (1978) od Kennetha Wilkieho, která vy la téhoï roku (1978) v Lond nû pod názvem The Van Gogh assignment. Autor se v knize vydává po stopách posledních lidí, ktefií se s Van Goghem osobnû znali nebo jejich pfiím ch potomkû. Je to zábavná kniha. V kníïce pro dûti ilustrované Jihoafriãanem Pietem Groblerem jsme narazili na doktora Me Di Cina. (Piet je mimochodem Elisin vagr). Dûtské knihy s ilustracemi Pieta Groblera nejsou populární jen v Jihoafrické republice, ale také v Holandsku. Nakladatelství Lemniscaat vydalo kromû knihy Dokter Me Di Cin (2001) také kníïky Eén slokje kikker! (2002) a Muisje mijn meisje (2003). Pietu Groblerovi bude v blízké dobû udûlen magistersk titul v oboru umûní za v zkum vzájemné zástupnosti ilustrací a textu v dûtsk ch knihách pfieloïen ch do afrikán tiny. Zvlá tní pozornost vûnoval dûtsk m knihám od Annie M. G. Schmidt. Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

13 NIC PRO T ASO ITKY Jihoafrická republika není pofiád nic pro slabé nátury. Nemohu si zvyknout na velké rozdíly mezi bohat mi a chud mi, ostr kontrast mezi svûtem bûlochû a svûtem ãerno sk ch ãtvrtí naz van ch townships". Pfiekvapující je, Ïe se Jihoafrická republika stala po Holandsku a Kanadû tfietí imigraãní zemí pro Vlámy. Co ty lidi nutí jít právû sem? Promûní se multikulturní spoleãnost ve spoleãnost uzavfienûj í? Nebo bude tato zemû vzkvétat díky rozvíjející se demokracii a boji za lep í budoucnost? V leto ním roce 2004 se v Jihoafrické republice slavilo v roãí deseti let od vzniku demokracie. Na toto téma bude nepochybnû vydáno mnoho publikací. Odborné anal zy ponechám radûji odborníkûm. Moje vyprávûní je jen osobní zpráva pro ãleny NE-BE! Hanny Visser Reakce mûïete zasílat na adresu: johanna.visser@wanadoo.nl PfieloÏila Lenka Strnadová NOVÉ P EKLADY A KNIHY ANNE FRANKOVÁ: DENÍK Triáda 2004, Praha, pfieloïili Michaela Jacobsonová a Miroslav Drápal Anne Frank: Dagboekbrieven 12 juni augustus 1944, Uitgeverij Bert Bakker 2001, Amsterdam. Anne Franková ( bfiezen 1945) zaãala svûj Deník psát krátce po tfiináct ch narozeninách, kdy se i s rodiãi a star í sestrou Margot musela ukr t pfied pronásledováním nacisty. Spolu s Frankov mi se v zadním domû, jak byl pojmenován zadní trakt budovy firmy Opekta na amsterodamské adrese Princengracht 263, skr vali ãlenové rodiny van Pelsov ch (Anne je jmenuje jako van Daanovy) a Fritz Pfeffer (jako Albert Dussel). Poslední záznam Anne napsala 1. srpna 1944, tfii dny pfied zatãením v ech osmi obyvatel domu gestapem. V ichni byli posléze odvleãeni posledními Ïidovsk mi transporty na v chod. Útrapy koncentraãních táborû pfieïil pouze Annin otec Otto Frank, kter ífiil poselství Deníku po cel zbytek svého Ïivota. Anne a její sestra Margot zahynuly v koncentraãním tábofie Bergen-Belsenu, jen mûsíc pfied jeho osvobozením anglickou armádou. Deník má podobu dopisû. Dospívající Anne je adresuje své fiktivní pfiítelkyni Kitty. Kniha je svûdectvím o kaïdodenním Ïivotû v zadním domû, o vztazích a událostech mezi jeho obyvateli, o strachu a obavách z moïného prozrazení. ZároveÀ jsou dopisy plné odhodlání a nadûjí v budoucnost. O to naléhavûji vyznívá jejich poselství o nesmyslnosti ideologií a války. K pûvodním dopisûm se Anne postupnû vracela, opravovala a doplàovala. Vznikly tak první dvû verze knihy. Tfietí, krácenou verzi vydal poprvé roku 1947 Otto Frank. Po smrti Annina otce v roce 1980 se dûdicem autorsk ch práv stal Fond Anne Frankové v Basileji. Pod jeho zá titou vy el Deník doplnûn pasáïemi z prvních dvou verzí. Na konci 90. let bylo pfiidáno je tû nûkolik dodatkû a del í pasáï z 8. února 1944, kterou jsme si dovolili otisknout. âeské vydání knihy vychází v nakladatelství Triáda v pfiekladu Michaely Jacobsonové a Miroslava Drápala. Pfiekladatelé pfiihlédli k nûmeckému vydání Tagebuch Mirjam Presslové. Lenka Strnadová Sobota 11. ãervence 1942 Milá Kitty, otec, matka a Margot si pofiád nemûïou zvyknout na zvon Západní vûïe, kter bije kaïdou ãtvrthodinu. Já ano, mnû se to hned líbilo, a zvlá tû v noci je v tom nûco uklidàujícího. Bude tû asi zajímat, jak se mi líbí v podzemí. No, mohu ti jen fiíct, Ïe to sama je tû pfiesnû nevím. Myslím, Ïe se tady nikdy nebudu cítit jako doma, ale to zdaleka neznamená, Ïe mi to tu pfiipadá nepfiíjemné; cítím se spí jako v nûjakém zvlá tním penzionu, kde jsem na prázdninách. Opravdu divné pojetí úkrytu, ale je to prostû tak. Zadní dûm je ideální úkryt. Aãkoli je vlhk a trochu se l, urãitû by se v celém Amsterodamu a snad ani v celém Holandsku tak pohodlnû zafiízen úkryt nena el. Ná pokoj byl se sv mi prázdn mi stûnami aï dosud stra nû hol. Díky otci, kter sem uï pfiedtím odnosil celou mou sbírku pohlednic a obrázkû filmov ch hvûzd, jsem si klihem a tûtcem natfiela celou stûnu Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE

14 Léto 2004 a vytvofiila tak z pokoje jeden velk obraz. Vypadá to mnohem veseleji. AÏ pfiijdou van Daanovi, udûláme ze dfieva, které se válí na pûdû, pár skfiínûk a jiné pûkné vûciãky. Margot a matka se zas uï trochu zotavily. Vãera se matka rozhodla poprvé uvafiit hrachovou polévku, a- le pak si byla dole trochu poklábosit a na polévku zapomnûla. Ta se tak pfiipálila, Ïe hrách zãernal na uhel a ne el z hrnce ven. Vãera veãer jsme se li v ichni ãtyfii do soukromé kanceláfie a pustili si anglické vysílání. Mûla jsem takov strach, Ïe to nûkdo usly í, Ïe jsem otce úpûnlivû prosila, aby el se mnou zase nahoru. Matka mûj strach chápala a la se mnou. I jinak máme velkou obavu, Ïe nás mohou usly et nebo uvidût sousedé. Hned první den jsme u ili závûsy. Vlastnû se o záclonách nedá mluvit, protoïe jsou to jen hadry nejrozmanitûj ího tvaru, kvality a vzoru, které jsme s otcem velice neodbornû a nakfiivo se ili. Pak jsme ty skvostné kousky pfiipevnili napínáãky na okna, a pokud se budeme skr vat, nikdy je nesundáme. Vpravo vedle nás je filiálka firmy van Keg ze Zaandamu, vlevo nábytkáfiská dílna. Po pracovní dobû tedy nejsou v domech Ïádní lidé, ale pfiesto by mohly zvuky proniknout ven. Zakázali jsme tedy Margot v noci ka lat, i kdyï je silnû nachlazená, a dáváme jí polykat spousty kodeinu. Hroznû se tû ím, aï pfiijdou van Daanovi, mají tu b t v úter. Bude to tu mnohem útulnûj í a taky tu nebude takové ticho. Právû to ticho mû veãer a v noci tak znervózàuje a dala bych nevím co za to, kdyby tu spal nûkter z na ich ochráncû. Jinak to tu není vûbec tak patné, protoïe si tu mû- Ïeme sami vafiit a dole v tátovû kanceláfii poslouchat rádio. Pan Kleiman a Miep a taky Bep Voskuijlová nám moc pomohli. Dokonce jsme uï mûli reveà, jahody a tfie nû, a nemyslím si, Ïe tu budeme mít dlouhou chvíli. Máme taky co ãíst a nakoupíme je tû hromadu her. Koukat z okna nebo vycházet ven samozfiejmû nesmíme. Pfies den musíme chodit a mluvit jen hodnû potichu, protoïe ve skladu nás nesmí b t sly et. Vãera jsme mûli spoustu práce, museli jsme pro kanceláfi odpeckovat dva ko e tfie ní, pan Kugler je bude zavafiovat. Z bedniãek od tfie ní si udûláme regály na kníïky. Zrovna mû volají na i! Tvoje Anne 28. záfií 1942 (Dodatek) To, Ïe nesmíme ven, mû skliãuje pfiece jenom víc, neï mohu vypovûdût, a mám dûsn strach, Ïe nás najdou a pak zastfielí. To je ov em ménû pfiíjemná vyhlídka. Úter 8. února 1944 Nejmilej í Kitty, nemûïu ti fiíct, jak se cítím. Hned touïím po klidu, hned zas po tro ce veselosti. UÏ jsme si tady odvykli se smát, smát se tolik, aï uï ãlovûk nemûïe dál. Dnes ráno jsem mûla záchvat smíchu. Takov, jak míváme nûkdy ve kole. Margot a já jsme se fiehonily jako úplné puberèaãky. Vãera veãer jsem mûla zase konflikt s matkou. Margot se zabalila do své vlnûné deky, ale hned zase vyskoãila z postele a zaãala deku dûkladnû prohlíïet. Byl v ní pendlík. Matka pfii ívala na deku záplatu. O- tec vrtûl hlavou a mluvil o matãinû nepofiádnosti. Za chvilku pfii la matka z koupelny a já jí fiekla z legrace nûmecky: Ty jsi pravá krkavãí matka. Samozfiejmû se zeptala proã a my jí vyprávûli o pendlíku. Hned se zatváfiila pov enû a fiekla mi: Îe zrovna ty mluví o lajdáctví! KdyÏ ty nûco ije, celá podlaha je sam pendlík. A podívej se, tady uï zase leïí pouzdro na manikúru. To taky nikdy neuklidí. ekla jsem, Ïe jsem ho nepouïívala, a Margot pfiispûla na pomoc, protoïe to byla její vina. Matka mi je tû chvíli vykládala o lajdáctví, aï jsem toho mûla plné zuby a na tvanû jsem fiekla: Já pfiece o lajdáctví nefiekla ani slovo! KdyÏ nûkdo nûco udûlá, vïdycky se to sveze na mû. Matka mlãela. A já jsem jí musela dát za necelou minutu pusu na dobrou noc. Ta pfiíhoda asi není dûle- Ïitá, ale mne tve v ecko. ProtoÏe mám právû teì ãas na pfiem lení a procházím v echny oblasti, kde se mi naskytne pastva pro my lenky, pfii lo mi na mysl otcovo a matãino man- Ïelství. Bylo mi vïdy pfiedstavováno jako vzor ideálního manïelství. Îádné hádky, rozezlené tváfie, dokonalá harmonie atd. atd. O otcovû minulosti leccos vím, a co nevím, to jsem si pfiibájila. Domnívám se, Ïe si otec vzal matku, proto- Ïe ji povaïoval za vhodnou partnerku na místo své Ïeny. Musím pfiiznat, Ïe matku obdivuji pro to, jak toto msto zaujala, a pro to, Ïe - pokud vím - nikdy nereptala a taky nikdy neïárlila. Pro milující Ïenu není jednoduché vûdût, Ïe v srdci svého muïe nikdy nezaujme první místo, a matka to vûdûla. Otec matku kvûli tomu nepochybnû obdivoval a obdivoval její vynikající charakter. Proã by si mûl vzít nûjakou jinou? Jeho ideály odvály a jeho mládí bylo pryã. Co se sta- Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

15 Léto 2004 lo z jejich manïelství? Îádné hádky a názorové neshody to ne, ale ideální manïelství to rovnûï není. Otec si matky cení a má ji rád, ale není to manïelská láska podle m ch pfiedstav. Otec bere matku takovou, jaká je. âasto se zlobí, ale fiekne toho co nejménû, protoïe ví, jaké obûti matka musela pfiinést. To se t ká obchodu, jin ch vûcí, lidí, v eho. Otec se uï dávno neptá pokaïdé matky na její úsudek, nevypráví jí v echno, protoïe ví, Ïe ãasto pfiehání, je pfiíli kritická a zaujatá. Otec není zamilovan, políbí ji tak, jak líbá nás, nikdy ji nedává za vzor, protoïe to nemûïe udûlat. Dívá se na ni kádlivû a posmûvaãnû, ale nikdy láskyplnû. MÛÏe b t, Ïe se matka kvûli té velké obûti stala pro své okolí hrdou a nepfiíjemnou, ale tímto zpûsobem se bude stále víc vzdalovat z cesty lásky a budit stále ménû obdivu. Otec bezpochyby jednoho dne zjistí, Ïe sice nikdy navenek nevznesla nárok na plnou míru jeho lásky, ale Ïe takto pomalu, ale jistû okoralo její nitro. Ona ho miluje jako nikoho druhého a je kru né sledovat, jak tento zpûsob lásky pokaïdé zûstane neopûtován. Nemûla bych tedy cítit opravdu hodnû soucitu s matkou, nemûla bych jí pomáhat? A otec? - NedokáÏu to, stále pfied sebou vidím jinou matku, nejsem toho schopna. - A jak bych taky mûla? Nic mi o sobû nevyprávûla a já jsem se jí nikdy neptala. Co víme o na- ich my lenkách? NemÛÏu s ní mluvit, nemûïu se s láskou dívat do tûch chladn ch oãí, ne, nikdy! - Kdyby tak jen mûla v sobû aspoà nûco z chápavé matky, aè uï mûkkost nebo pfiívûtivost, trpûlivost ãi nûco jiného; stále znovu bych se jí snaïila pfiiblíïit. Ale milovat tuto bezcitnou povahu, tuto u tûpaãnou bytost je mi den ze dne nemoïnûj í. Tvoje Anne Sobota 12. února 1944 Milá Kitty, slunce svítí, nebe je tmavomodré, fouká úïasn vítr a já tolik touïím, touïím po v em... Po povídání, po svobodû, po pfiátelích, po samotû. Tolik touïím... se vyplakat. Mám pocit, jako bych se mûla rozskoãit, a vím, Ïe s pláãem by mi bylo líp. Ale nejde to. Jsem neklidná, bûhám z jednoho pokoje do druhého, d chám skulinou zavfieného okna, cítím, jak mi tluãe srdce, jako by fiíkalo: SplÀ koneãnû moji touhu. Myslím, Ïe v sobû cítím jaro. Cítím probuzení jara, cítím je ve svém tûle a ve své du i. Musím se v í silou drïet, abych se chovala normálnû. Jsem úplnû zmatená, nevím co ãíst, co psát, co dûlat, vím jenom, Ïe touïím... Tvoje Anne Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

16 EEN WOORD VOORAF Beste vrienden van NE-BE, Tegelijkertijd met het verschijnen van de zomeruitgave van ons bulletin wensen we u een prettige vakantie. Moge deze nieuwe bijdragen en informatie deze tijd van rust nog veraangenamen. Omdat bij de zomer reizen hoort, hebben we ons deze keer vooral gericht op de rubriek Op Weg, waarin u een reportage aantreft van de Nederlandse vertaler Kees Mercks en zijn speurtocht naar de voetsporen van Bohumil Hrabal in de stad Nymburk. Verder brengen we u een nieuwe aflevering in de serie artikelen, geschreven door Zuzana Vittvarová, bewonderaarster en kenner van de Nederlandse schilderkunst, o- ver een confrontatie met het werk van meester Rembrandt en zijn leerlingen in het Weense Albertina (en nog meer). Hoe men Kerstmis in de zomervakantie viert, kunt u in het vervolg van de reportage uit Zuid-Afrika lezen, waar de schrijfster Hanny Visser al voor de tweede maal naar toe gereisd is. Bij uitgeverij Triáda komt Het dagboek van Anne Frank uit met enkele tot op heden ongepubliceerde aanvullingen en passages. Deze zomer is het zestig jaar geleden, dat de inwoners van het achterhuis door de Gestapo werden weggehaald. In juni zou de schrijfster van het beroemde boek dat in tientallen talen vertaald is, 75 jaar geworden zijn... Fragmenten van de Tsjechische vertaling treft u aan in de rubriek Nieuwe vertalingen en boeken. In samenwerking met de Nederlandse ambassade organiseren we in de herfst een ontmoeting met de succesvolle Nederlandse schrijfster Margriet de Moor, wier boeken Eerst grijs, dan wit, dan blauw en Kreutzersonate in Tsjechische vertalingen zijn verschenen, zoals u ongetwijfeld niet ontgaan is. Als daarop volgende gebeurtenis in de herfst van dit jaar plannen we een lezing die opnieuw gewijd zal zijn aan de Nederlandse beeldende kunst. Meer informatie kunt u lezen in de uitnodiging hiervoor. We verheugen ons op uw bijdragen uit het culturele en maatschappelijk leven, op een interessante ontmoeting en op uw onderwerpen en commentaren. Veel zomerse zon wordt u toegewenst door Lenka Strnadová INFORMATIE AAN DE LEDEN VAN NE-BE De website van de bibliotheek: De site wordt gemaakt en onderhouden door Andrea Havlíãková. Adres van de bibliotheek: Nederlandse ambassade, Gotthardská 6, Praha 6 Informatie: Ruben Pellar (rpellar@pha.inecnet.cz, tel: ) Andrea.Havlickova@glatzova.com In juli en augustus zijn we gesloten. De concerten van Jaroslav Hutka gaan door vanaf september. Programma en informatie: Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE

17 WAT LIGT IN HET VERSCHIET? HERFST 2004 EEN BEZOEK VAN DE NEDERLANDSE SCHRIJFSTER MARGRIET DE MOOR IN PRAAG. VLAAMSE CULTURELE INBRENG IN DE TSJECHISCHE REPUBLIEK JULI - SEPTEMBER 2004 TENTOONSTELLINGEN Most - dûkansk chrám Nanebevzetí Panny Marie - suterénní v stavní sál van 13 juli tot 30 september 2004 AGNES MAES (Deinze) From Le Ballet mécanique to Le Ballet des cellules Hoogwaardige schilderkunst. Het overzicht van een lange zoektocht van sterke persoonlijke ervaringen dwars door de vormentaal van geometrische kleurvlakken en ruimtelijke perspectieven, in hun onderlinge spanning. Slavkov u Brna - Historické muzeum (Zámek) van 23 juni tot 30 september 2004 BRÉNINE (Turnhout) Boek-delen - KniÏní díly Een project van een heel jaar: het levensverhaal van gewone mensen uit Slavkov, Lommel en Delfzijl te boek gesteld en van een persoonlijk boekomslag voorzien. Én een reeks silhouetten van deze mensen, verhullend en toch krachtig. Een ontroerende tentoonstelling. CONCERTEN Dinsdag 20 juli 2004, 19u, Olomouc - Jezuitsk Konvent Canta ludens (Gent/Drongen) o. l. v. Filip Martens met werk van Jozef Van Nuffel, Kurt Bikkembergs, Vic Nees, Arthur Meulemans en populaire jazz- en popmelodieën van o. m. Burt Bacharach, Freddie Mercury en John Lennon/Paul Mc Cartney. Vrijdag 23 juli 2004, Petrovice ( umava) Canta ludens (Gent/Drongen) o. l. v. Filip Martens Zaterdag 31 juli, 19.30u, Praha - Kostel Sv. imona a Judy Currende (Brussel) en In Stil Moderno (Nederland) o. l. v. Erik Van Nevel,Juwelen uit de archieven van KromûfiíÏ werk van P.J. Vejvanovsk, H.I.F. Biber, J.H. Schmelzer en A. Bertali. Donderdag 21 oktober, 20u., Brno - Konvent Milosrdn ch Bratfií Jos Van Immerseel, klavecimbel Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE

18 PERS EN TIJDSCHIFTEN ONS ERFDEEL - XLVI juni Nederlandse en Vlaamse kunst in Oost-Europa, door Gary Schwartz: Rusland; Roemenië; Tsjechië; Polen - Het Europese project: van de regen in de drup?, door Guy Janssens: Een ontwerp van grondwet; Opstand; Nederland en België - verder uit elkaar; Nederland - Europees gidsland? Europa als boeman - De grote neutralisering van het Belgische federalisme, door Wilfried Dewachter: Voordelen van het federalisme; Nadelen van het federalisme; Constructiefouten; Manipulatie van de verkiezingen - Een venster op Rusland, door Jan van Hove: Een ambitieus museumproject- het Nederlandse filiaal van de Hermitage van Sint-Petersburg aan de Amstel - De deemstering van de literaire kritiek, door Frank Hellemans - Wij leggen de eerste steen, in goed cement, Het Nederlandse literatuuronderwijs en het leesdossier, door Wam de Moor ORDE VAN DEN PRINCE - mei, juni Een Vlaams Cultureel Kwartier in Nijmegen -Taalpurisme of taalpuree - West-Vlaamst etymologisch woordenboek - Neerlandistiek, Projecten van gewesten en afdelingen - Nieuws uit Zuid-Afrika - Vijf jaar Willem Elsshot Genootschap - Nederlands-Indische literatuur of lireratuur uit Nederlands Indië AHOJ (Vereniging Vrienden Nederland-Tsjechië en Slowakije) - mei Het feest ter ere van het twintig jarige bestaan van de vereniging op 12 juni 2004 in hotel Bijhorst te Wassenaar - Nieuws van de stedenbanden - Van en over Tsjechië en Slowakije, uit de knipselmap: Praag: de CowParade komt eraan! 59e Folklorefestival in StráÏnice - Eerbetoon aan Dvofiák Zpracovala Jana âervenková CULTUUR EN SOCIAAL LEVEN EEN NEDERLANDS CONCERT IN HET RUDOLFINUM Het muziekfestival Praagse lente plaatste zijn orkestrale concerten dit jaar vooral in het Representatiehuis, zodat het voorgaande aprilconcert van het Nederlandse Symfonieorkest Bellitoni in het akoestisch als ook visueel aangenamere Praagse Rudolfinum een welkome afwisseling was. Dankzij actieve reclame konden de in Tsjechië onbekende musici rekenen op een grote belangstelling. Ook het programma van de avond was zeker een uitdaging, toen na de Prelude van Verdi s Aida het 1ste Cello concert van Sjostakovitsj volgde, die uitstekend door de solist Godfried Hoogeveen, de eerste cellist van het Koninklijk Concertgebouworkest, uitgevoerd werd. Dit voor het publiek niet eenvoudige stuk werd met de rustige tonen van de 4de (Romantische) Symfonie van Bruckner afgewisseld. De Roemeense dirigent Alexandru Lascae behaalde met het orkest een uitstekende prestatie. Zoals vaak is het ook deze keer interessant geweest om de emotioneel eerder terughoudende uitvoering als ook atmosfeer van het concert te observeren, die nogal van het enthousiaste optreden van sommige Midden-Europese orkesten verschilt. Eva Giese Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE

19 VERSTROOIING Hallo allemaal... Zoals jullie wel weten, treden op 1 mei 2004 maar liefst 10 nieuwe lidstaten toe tot de Europese Unie, waaronder Tsjechië. Radio 1 brengt in het kader van die uitbreiding een hele reeks speciale uitzendingen, interviews en reportages. Maar hét grote hoogtepunt van heel de aanloop naar de uitbreiding is een live show vanuit Praag op vrijdag 30 april van 11u tot 13u. Over die live show heb ik een vraag voor u: we zouden graag zoveel mogelijk Nederlandstaligen (ook Tsjechen die Nederlands spreken) verzamelen om de uitzending bij te wonen. De liveuitzending gaat door in het gebouw van de Tsjechische Nationale Radio: âesk Rozhlas." Bovenstaande tekst is uit de uitnodiging van de Belgische Radio & Televisie. Ik meldde me onmiddellijk aan want ik wilde hét grote hoogtepunt niet missen. En men krijgt ook niet dagelijks de kans om het gebouw van de Tsjechische Radio te bezichtigen. De aanhef vanuit België Hallo allemaal riep bij mij associaties op uit de beginjaren van de radio, vanuit Nederlands-Indië: Hallo hier Bandung, ja moeder, hier ben ik.... Radio is nostalgie en romantiek, Nederland en België leken plotseling heel ver weg. Voorafgaand aan de uitzending was er een rondleiding door het gebouw. De opkomst was niet groot. Het groepje belangstellenden telde ongeveer twintig personen, waarvan enkelen beroepsmatig aanwezig waren. Hadden de thuisblijvers weer ongelijk? In het gebouw is een bescheiden, maar interessante tentoonstelling ingericht over de geschiedenis van de Tsjechische Radio. Er zijn radio's en radio-attributen, documenten en foto's te bezichtigen. Met gepaste trots werd verteld dat in Tsjechië de eerste radio-uitzending op het Europese vasteland plaatsvond, in 1923 of daaromtrent. Van de rondleiding waren verder de radiokamers- het juiste woord weet ik niet meer, maar dat zijn de kamers waar de uitzendingen plaatsvinden- door hun uniformiteit opvallend. Ze zijn alle tot in detail hetzelfde. Ik begreep dat er ook niets persoonlijks aanwezig mag zijn, zoals foto s ( Denk aan mij ), posters enz. Ik ben er nog niet uit wat ik daarvan moet vinden. Ik dacht aan zoveel jaren terug, toen ik aanwezig was in een radiokamer van de Nederlandse Vara. Daar was een poster van Gerard Reve opgehangen, hoewel deze schrijver toen door dezelfde omroep werd geboycot. Een voorbeeldje van schizofrene moraal? Een grap? Verzet? Na het bezoek aan de radiokamers, die klein zijn en zonder daglicht, was de grote hal waar hét grote hoogtepunt' zou plaatsvinden een verademing; modern, ruimtelijk en met veel daglicht. De presentator en de technici waren al bezig met de voorbereidingen van de uitzending. Vlak voordat de uitzending begon hield een vertegenwoordiger van âesk Rozhlas een korte toespraak, in het Engels. Hij verwelkomde ons en zei te hopen, dat de uitzending bij zou dragen tot wederzijdse (culturele) verrijking; wat kan Tsjechië leren van de EU, en andersom. Het was een treffende toespraak. Woorden met inhoud, die we de komende twee uur niet meer zouden horen. De uitzending begon met enige woorden van de presentator en meteen daarna: jawel, muziek. U verwacht Tsjechische muziek waarschijnlijk - het programma gaat over Tsjechië tenslotte- maar wat de luisteraars te horen kregen was onpersoonlijke, ondefinieerbare Engelstalige muziek. Dat zou zich tijdens het hele programma herhalen. Geen noot Tsjechisch. Het programma had kennelijk een mij onbekende 'doelgroep', liefhebbers van de lauwe hap. Twee vrienden van me, die in Nederland en België hadden afgestemd op de BRT, merkten later op dat er rare muziek werd gedraaid die nergens op sloeg. Beiden hadden binnen een half uur de knop omgedraaid. Gaande de uitzending werd duidelijk dat ik de uitnodiging verkeerd had begrepen. Het programma ging niet speciaal over Tsjechië, maar over alle tien nieuwe EU-leden. Tijdens het eerste u- ur van de uitzending, na aftrek van de zinloze muziek, werd nog over Tsjechië gesproken, in het bijzonder over Praag. In het tweede uur kwamen journalisten vertellen over hun ervaringen in de overige negen nieuwe landen, al bleek dat in de praktijk hoofdzakelijk te gaan over Slovenië en een Baltisch land, ik ben vergeten welk. Het eerste uur ging dus hoofdzakelijk over Praag. Er was een aantal gasten voor de microfoon uitgenodigd, waarvan twee zakenlui me nog zijn bijgebleven. Ze vertelden aardige anekdotes en bleken gevoel voor humor te hebben. Het waren de enige gasten bij wie de gevatheid en humor van de presentator werden opgepakt. Overigens kwamen ook bij deze twee gasten weer de nodige clichés tot uitdrukking. Op de vraag hoe de toerist zich ook buiten de platgetreden paden van Karelsbrug en Oude Stad kan begeven werd geantwoord: bezoek ook Vy ehrad en Kampa. Nu heb ik een stuk of tien reisgidsen ter beschikking, en in alle staan deze plaatsen als hoogtepunten beschreven. Iedereen, die langer dan een dag in Praag vertoeft, komt vroeg of laat wel in Kampa of op Vy ehrad. Als mij dat gevraagd was zou ik bijvoorbeeld gezegd hebben: ga eens zo n vervallen, achter kastanjebomen verscholen stationnetje binnen, zoals Praha-Vr ovice. Men vermoedt in eerste instantie dat het wel buiten gebruik zal zijn, de stationshal is op een enkele dakloze na leeg, maar op de perrons staan reizigers te wachten. De loketten en het kantoortje zijn uitgerust met moderne computers. En als men dan een ritje maakt naar Praha-Krã en Praha-Braník zal men bemerken dat de treinen vol zitten, niet met toeristen maar met Pragenaars. Of ik zou zeggen: ga eens wandelen in LibeÀ, in de volkswijk waar Hrabal woonde en adem de sfeer van zijn verhalen. Zijn personages leven hier nog. Terloops ontdekt men Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE

20 OP WEG... verrassend mooie architectuur van rond En speciaal voor de Nederlandse luisteraars: hier doet men geen pogingen, ondanks de lage prijzen in restaurace en kavarna's, de buitenlander te veel in rekening te brengen. Maar mij werd niets gevraagd, ons werd niets gevraagd. Ik was niet de e- nige die interactie met het publiek verwacht had. Waarom had men ons anders uitgenodigd? Het antwoord hierop was, vreesde ik, dat we als klapvee bedoeld waren. Tsjechen die ik sprak bleken het woord klapvee niet te begrijpen. Daarom een korte uitleg. Van politici zegt men gewoonlijk, dat ze geen belangstelling hebben voor de kiezer, totdat er verkiezingen zijn. Dan worden de kiezers plotseling heel belangrijk, want dan gaat er gestemd worden. Het volk wordt dan gebruikt als "stemvee, vee wiens enig nut het stemmen is. Naar analogie hiervan noemde ik onze groep belangstellenden "klapvee, om te klappen. (Niet in de Vlaamsvolkse betekenis van klappen, dat is praten, maar applaudisseren). Zoals gezegd kwamen in het tweede u- ur journalisten verslag doen van hun bevindingen in de nieuwe EU-landen. Er werden allerlei prullaria die men u- it de betreffende landen had verzameld, aan de presentator getoond en a- angeboden. Mij staat nog bij een mok of beker van aardewerk, oh wat gezellig, die bijzonder leuk scheen te zijn. Er werd zo opgewonden over verteld dat ik een persoonlijk liefdesverhaal achter de mok begon te vermoeden. Tevens kreeg ik medelij met de luisteraars, als die er nog waren, die al dit prachtigs moesten missen; radio is niet het meest geschikte medium om al die aanschouwingen over te brengen. Cesky Rozhlas had gelukkig een doorlopend buffet ingericht met koffie, thee VERLATE REPORTAGE en frisdranken. Ik begon daar steeds meer gebruik van te maken, ook als ik geen dorst had. Ook frequenteerde ik veelvuldig de WC s, hoofdzakelijk om onbespied diep adem te halen. Om 1 u- ur was de kwelling ten einde. De lunch daarna was uitstekend. Ik maakte kennis met enkele jonge studenten Nederlands, en er werd nauwelijks over de uitzending gesproken. Bij het weggaan vroeg ik een Nederlandssprekende Tsjech: Wat was nu, afgezien van werkverschaffing, het nut van deze uitzending? Verstrooiing, antwoordde hij. Verstrooiing is ook niet meer wat het was, dacht ik. En wat is nu het nut van dit stukje? Ik hoop dat studenten Nederlands nu weten wat klapvee is, ook al viel er weinig te klappen. Jos Wuijts OVER NYMBURK De afgelopen zomer heb ik me aan iets gewaagd wat ik eigenlijk verfoei: literair toerisme. In het kader van mijn vertaling van Boh. Hrabals roman Harlekijntjes miljoenen reisde ik af naar Nymburk. In deze roman wordt het stadje uitvoerig beschreven, zowel de geschiedenis ervan als de realia van nu en vroeger. Enige voorkennis bij de vertaler mag je dan wel verwachten en niet alles is op internet terug te vinden. Daarbij kwam nog dat menig journalist met veel minder kennis van het werk van Hrabal wel op de bekende plaatsen was geweest en ikzelf (toch de vertaler van Hrabal) niet. Ziehier enkele redenen om over mijn ingeboren weerzin heen te stappen. Nu kan ik zeggen dat het een heel leuke ervaring was: niet alleen het betreden van plekken die bij Hrabal worden genoemd, maar ook de manier waarop ik werd ontvangen door het Hrabal-kabinet in de persoon van de directrice van de stedelijke bibliotheek, mevrouw Hakenová, die in enkele minuten een bekwame gids voor me regelde, een gemeentelijk raadslid, en die zelf bereid bleek te zijn me rond te leiden in het naburige Lysá, waar eigenlijk het bejaardentehuis staat, waarin volgens de roman Hrabals ouders hun intrek hadden genomen en in slaap werden gesust door de zoete klanken van de schlager uit de jaren vijftig Harlekijntjes miljoenen, van Jifií Malásek. Het stadje zelf is nog goed herkenbaar met de Elbe die erlangs stroomt en die de scheidslijn vormt met het aangrenzende Zálabí, waar de beroemde brouwerij staat, waar de (stief-)vader en moeder van Hrabal jarenlang met hun kinderen hebben gewoond totdat ze de villa aan de Elbe lieten verrijzen om in te gaan wonen. Ook het stadsplan is redelijk intact gebleven: het grote centrale plein met de pestzuil, het grote hotel-restaurant, en daarachter de straatjes en steegjes, de walletjes en grachtjes die Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE